Navěky

Navěky

Večer vždy hrůzou strnu

Neodbytnou představou

Až spatří na mé tváři

Dost viditelnou skvrnu

Mojí děsné staroby

Napadne ho bezděky

Že o dušičkách nerad

Dával věnce na hroby

 

Tak popelem se stanu

 Částí země

 

Navěky

 

⚱️

.

.

.

Autor Anfádis, 11.07.2024
Přečteno 52x
Tipy 25
Poslední tipující: Jan Kacíř, Kubíno, Alala, Marťas9, kudlankaW, Psavec, Kan, jort1, Ďábel sám, Fialový metal, ...
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

I když nevesele musím říct ...
Jednou ...
Musí z hejna
Rozšafná(ý) vlaštovka(pták)
Na déršku z výšky spadnout
Na drátech se již první houpají
Mouchy sedí dole na ho(lé zemi)
A kravičky se pasou
Jak.by.smet.teď ...
Jen pár kroků
Od nafouklé kozy ...
Nedala si říct
Nedala
Nedala vědět ...
Že i jitrocel je nenápadný zabiják
Když zapila vědrem studené vody
U místní nalejvárny
Sedmý lístek rozkvetlé mandragóny.
***
Ať se Ti daří Anfádis.

11.07.2024 10:16:20 | Fialový metal

Krása, milý FiMe. Příroda žije v tvých verších naplno.
Děkuju!
:)*

11.07.2024 12:22:05 | Anfádis

Cha cha cha ...
Přírodní kosmetika!
Od rybníčku "Puškvorec"
Cestující ... kámoši
Spolucestující ... divoženky
Mimo Múzy ...
Zavání ...
Jak nadržený cip ... (kůzlata)
(Kráčíme na nádraží)
I mouchy padají
Ob jednu ...
A ty druhé
Obloukem se vyhýbají
Po prvním kontaktu
Po prvním plácnutí
Po prvním letmém polibku ...
Romadúr ...
Prostě kus přírody?
;-)))
Děkuji Ti za úsměv Anfádis.

11.07.2024 13:02:59 | Fialový metal

Já Tobě

11.07.2024 13:35:30 | Anfádis

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí