V patnácti chtěl jsem být asi hercem,
častokrát bulnul školu
a prvně osahal prsa Marty
V putyce vyrýval kosočtverce
nožem do rohu stolu,
kouříval jedině tvrdé sparty
V třiceti dvě děti, žena, hádky
Víc než krok držet hubu
a pocit hořkosti někde vzadu
Už tehdy moc věcí vzal bych zpátky
Vystoupit z toho klubu
směl jsem až na konci listopadu
Svoboda, rozvod a podnikání
Tamara, Petra, Eva
Čtyřicet na krku, taky dluhy
S Monikou v pondělí druhé stání,
lhal jsem si, že to neva
a v rumu nacházel kapku vzpruhy
Co jsem dal a co mám ještě dáti,
věk přišel bilancovat
A štěstí? Kurva fix, kdy se zjeví?
Už nikdy, jestli ne v padesáti
Zbyla chuť se jen schovat
před trapně barevnou dnešní revue
V putyce pěna mi dávno spadla,
i čas tu pošel nudou
Už v penzi, životní nevýherce,
na hajzlu čumím teď do zrcadla
Na světě po mě zbudou
jenom ty vyryté kosočtverce
04.09.2024 22:56:25 cappuccinogirl
...a po někom ani to ne...jó, někdy jsme my zklamáním pro svět, úplně stejně, jako je svět zklamáním pro nás...