V korunách

Ale prosím tě
vždyť o nic nejde
co po tobě zůstane?
Kdo si na tebe za sto let vzpomene?
Až lidé co jsi potkal vymřou
a květiny které jsi zasadil uvadnou
a zdi které jsi postavil ohlodá čas

Chceš věřit v zázraky?
Lhát sám sobě?
Je to jen dvouštěrbinový experiment
jako vyplašené hejno vran
jen simulace citů
vesmír který zkoumá sám sebe
Zapomeň na oběti předků
na jejich bohy
zapomeň na své narozeniny
zapomeň na svou smrt

hltej to, jako by to mělo být naposled
nebo jen jednou jedinkrát
a možná si pak řekneš:
Ta pouť za ten lístek stála
a možná taky ne

Tak jako tak
je to všem jedno
tak jen do toho
nemáš co ztratit
a ještě méně máš času

Ty jsi ale cynický pozér
vždyť stejně věříš na lásku

to jo
to věřím
přichází za svítání
když se slunce prodírá korunami stromů