Kniha

Přísahám, že nepropadám apatii,

i přes pocit, jako bych nebyla živa,

zpomalující tlukot mého srdce,

až se skoro začínám bát,

jestli, spolu s mým dechem,

neplánuje brzy zastavit.

A ve mně dřímá touha,

schovat se před bouří,

jejími hurikány slov,

do knihy, papírového bezpečí,

kde písmena nelétají,

seřazeny do inkoustových slok.

Nepřekvapí vás tam gejroš,

tichý smích ni zakašlání,

jak půvabné je to místo,

a ještě dává příležitost,

vzít si něco na později,

odnést slova, bez zašumění.