Řekni mi zase něco francouzsky..

Napsala jsem tvoje jméno chybou na obálku..
Asi podvědomě křičím ho ve svý hlavě.
Nonstop.

V předsíni na stole trouchniví perníkový srdce.
Každej den kolem něj chodim, a ptám se jestli ti ho budu smět ještě dát.
Když o něj budeš stát.

Sedíš na dvou židlích a začíná se to rozlézat a prej, že jsi sobec, jenže já jsem taky sobecká, takže, co by mě to mělo zajímat.

Sedím na svojí židli u svýho stolu s večeří, hlavní chod mýho srdcebolu.
Tak ho sněz, kousej, škrábej a zase vyhoď na koberec...
Třeba mi potom bude líp.

Chci Tě zase mít.
Pod podmínkou, že ty mě budeš zase chtít.