Stále se vracím jak vlna k útesu
za krásou jeho čel, za trochou pevné země,
a když zas odplouvám, němý jsem v úděsu –
ten kámen tam jen stojí a nevrací se ke mně
Já hlupák dotkl se jej a čekal, že se zlomí
v tom místě, kde i vlna láme se
Vlny však mají jen malé povědomí
o síle útesů a jejich noblese
WAU! To je nádherné! Krásne, silné metafory a taká melancholická hĺbka v tak krátkej básni!
11.05.2025 06:59:52 | IronDodo