Poslední zpráva

U kina v podloubí jsem tiše stál
a mlčky vyčkával, co se bude dít dál.
Neznal jsem ho, měl jsem krapet strach,
co když bude jiný, než byl v mých představách.

A pak přišel za malou chvíli,
ten jeho kukuč v hranatých brýlích.
Smál se na mě od ucha k uchu
a já hned zahnal tu zlou předtuchu.

Na lavičce v parku pod starými lipami
jsme našli své místo, kde jsme spolu všechno začali.

Vyprávěl o všem, co měl kdy rád,
že umí zpívat a také hrát.
Díval jsem se, jak mu září ze mě zrak
a já byl z něj doslova celý paf.

A když přišel čas, tak přes celé náměstí,
vyběhli jsme z parku jak zajíci střelení.
Na minutu přesně stáli jsme tam spolu,
objal mě a čas zpomalil svou notu.

Autobus se rozjel a já jen mával,
s nadějí, že přijde další zpráva...

Jen ta jeho vůně mě stále vrací zpět,
do doby, kdy byl pro mě nejkrásnější svět.

Poslední sbohem, má první lásko...