Alzheimer

Až jednou zapomeneš své jméno
i to, jak voní čerstvé seno
a všechny tváře přítomných
nastane smutek, zmizí smích
vyhasnou oči plné záře
vzpomínky budou jako v páře
mozek se stane přítěží
bolesti slezou k páteři
staneš se děckem dospělým
z tvé krásy zbyde jenom stín
a dávky prášků co bereš
tě ničí víc než chceš.

Až jednou zapomeneš na věci
a místo kadeří nosíš kapuci
když hledáš místo v bytě svém
když vlastně nevíš kdo že jsem
zmizí i dětské vzpomínky
i taška s růží a šminky
a pohled divný v zrcadle
kde tělo nikdy nemládne
věci se často složitěj
když mozek nechce nový děj,
který se náhle vymyká
co taje duše odmyká.

Až zapomeneš na všechno
zbyde jen tma a tajemno
nezbydou kousky vzpomínek
do kapsy dej si kamínek
ten co jsi sebrala na pláži
co v síti našli rybáři
se šťastnou šupinou z ryb
snad bude ti na chvíli líp.

Když duše z těla odchází
tělo ji chvíli provází
když duše tělo opouští
je jako růže na poušti
co nevoní

Zhudebněno na SUNO:https://suno.com/s/LLvkJfA2A8j9hWpG