Nástojčivá prítomnosť
Nástojčivá prítomnosť
Anotace: ***
Sbírka: Nerozumiem tvojej tme
cítim sa ako strom v parku
obrastený brečtanom
pridusená
bez možnosti vystrieť ruky
ochudobňuješ sa o moje
spontánne objatia
Komentáře (12)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk18.06.2025 08:01:29 Jan Kacíř
To není chudoba, to je bída. Jak někdo může sám sebe tak nehorázně ožebračovat. Silné verše a bolavé.
18.06.2025 03:22:50 cappuccinogirl
Veru tak, mamička
lenže
potrebujem...*
já mám taky holky břečťan, přiznávám, že občas
to spontánní objetí stihnu
občas i zakňourám, že se na mě s tou náručí nějak zapomíná:-)
až holky vyrostou až tak že do netuliva
bude se mi po břečťanu stejskat*
PS: ale jo sestřičko, napsala to skvěle*
rozumím...
jenže v citovejch potřebách - ten rozum jaksi...vždyť víš
vždyť jí tím obejmutím dáváš tolik, zklidňuješ, je jí dobře, u mámy*
18.06.2025 10:08:19 gabenka
veď hej, rozumieme si, capu dievča
s mojimi dvomi dievčatami sa pri rozlúčke spontánne vzájomne vystískame
táto tretia iba naťahuje ručičky, vždy keď prechádzam okolo - obejmi mě (Jiří Žáček)
priznávam, že často jej ujdem :)))
rada rozpráva po česky
pozerá české TV, má na nete českých kamarátov...
18.06.2025 02:01:14 šerý
I ptáče potřebuje mít volná křídla, aby se mohlo přichoulit - přitulit, jeho ptáčata. Chybějící volnost počínání, jsou nasazená pouta lásce.*
18.06.2025 00:21:57 Červenovlaska
Tak málo slov – a přesto to rezonuje až do morku kostí.
Představa stromu – tichého, pevného, a přitom svázaného – je nesmírně silná.
Děkuji za ten obraz i za pocit, který zůstává ještě dlouho po dočtení.
Krásné a bolestně pravdivé.