2:1 (Konec hry)

1…
Navenek se usmívat
Uvnitř tiše umírat
Vytváříš svůj vlastní styl
Takhle ses už narodil
Možná, že se jenom zdáš
Dokola se stále ptáš
Proč nenávidíš sebe
A když otevřou ti dveře
Tak je rychle zavíráš

Zbabělče!
.
.
.
2…
Rozervat se na tři kusy
To se ale umět musí
Když se celek uvnitř hnusí
Když v jednotě paměť dusí
Podívat se z výšky na zem
Všechno se zdá jasné rázem
Možná, že jsem jenom blázen
Vždyť to všechno trochu hrajem
…a pravda je někde uprostřed