první NEJLEPŠÍ kamarádka

Přišla jsi z dálky,
neznámá, tichá –
já z kraje, ty z jiného světa,
a mezi námi stůl a rok mlčení.

Ale ve druháku praskla ta zeď,
něco v tobě ke mně promluvilo
a od té doby jsi
jak druhá verze mýho srdce.

Zažily jsme spolu všechno –
smích, co bolí břicho,
slzy ve tmě,
když se svět lámal pod nohama.

Znám tě víc, než znám sebe,
a stejně mě každý den překvapíš –
jak rosteš, jak neztrácíš laskavost
ani po všech těch klucích,
co tě měli jen na chvíli
a nepochopili poklad, co drželi v rukou.

Ty jsi ale přežila.
A teď záříš –
víc než kdy dřív.
S klukem, co ti konečně dává
to, co sis vždycky zasloužila:
klid, oporu, a lásku beze stínů.

A i když občas bolíš,
mluvíš o tom.
Píšeš mi nebo mlčíš,
a já tě v tom tichu slyším.

Jsi víc než kamarádka.
Jsi moje sestra vybraná životem,
krev, co si našla cestu bez genů.
A já vím, že kdyby tě něco zlomilo,
držíš mě za ruku dřív, než padneš.

Mám tě ráda.
Tak opravdově, že se to nedá říct jinak
než básní.
A nechci o tebe přijít.
Nikdy.
Protože jsi důkaz, že některý duše
se potkají přes celou republiku,
jen aby si zachránily svět.