Farmář

Má moc rád svojí práci
kráčí hrdě ve šlépějích svého otce
to prý byl velký muž
A taky hodně často křičí na svojí ženu
když ho naštvou maličkosti
Ale práce, ta je pro něj vším
Stejně jako jeho rodina
doufá totiž, že jeden ze synů
opět zdědí farmu

Občas ho zaujme
nějaká drobnost
ze života někoho jiného
To se mu pak očička rozzáří
jako dva uhlíky rozdmýchané větrem chvíli předtím
než oheň vyhasne
jako dvě světlušky co krouží nad maliním
jako školákovi co dostal první pusu
jako lasičce

Letos mu bylo šedesát
ale makat, makat zvládne pořád
jako ve dvaceti
A v noci pak usíná na gauči
zatímco v televizi běží sport
Peněz má tolik
že by se jimi mohl zadávit
a nejhorší noční můrou pro něj je to,
že je po jeho smrti někdo utratí

A já po těch všech letech, co ho znám
pořád nepřišel na to
jestli je opravdu šťastný,
nebo se mu to jen nikdo kolem něj
neodváží říct