Před lavičku u řeky
Smrt vyplavila bárku
Zvedl jsem se zvědavě
A šel jsem kousek blíž
Na mokré kluzké palubě
Změť krásných drahých dárků
V jednom z nich byl důmyslně
Ukryt sám chřestýš
Jal jsem ho ujmout
Snad mít ho trochu rád
Poskytnout mu útulek
Na prsou si ho hřát
Říkali mi zbav se ho
To není dobrý host
Na dveře mi klepali
Já jednou řekl dost
Co z života zbude nám
Když půjdeme se stádem
Zbavíme se nehodných
A povede nás dav
Zkušenost nás učila
Být sám sobě pánem
Komu se to nelíbí
Buď zdráv!