Anotace: Záměrně nezařazuji do kategorie láska, protože je to více o vnitřním světě než o vztahu.
Neodbytný
Vodpoád slov
Strhl mé sociální filtry.
Balancuju
Na jeho hraně,
Na kajaku,
Který je dnem vzhůru.
Ve stoje.
Na jedné noze.
Známe se asi dvanáct hodin a já už ti říkám
Úplně všechno,
Chci dohnat těch
Sedmdesát čtyři let,
Co jsme zameškali.
Zašla jsem daleko
Jen v touze po blízkosti?
Bojím se, že když začnu tentokrát pádlovat proti proudu,
rozpadne se mi srdce
Jako terakotový květináč,
Co jsem srazila okenicí,
A hlína bude všude
A moje pravda
Sejde jako ten šokovaný vykořeněný muškát.
Opravdu na náméstí běhají v noci myši?
Nejsou jen bílé a my opilí?
Drž mě
Jako by svět mimo tenhle byt
Přestal existovat.
A jako by bylo
Bez podivu,
Že starý rozkládací gauč
Nás unese,
I s tíhou našich příběhů.
absolútne elektrizujúce, vodopád krásnych slov a gauč, čo unesie všetko nádhera
14.07.2025 00:15:34 | IronDodo