ranni snídaně

Někdy se ti zdá,
že stěny mají oči –
že nejsi sám
ale ani ty už nesnesou
být zajatci
emocí

Myšlenky bolí
nejvíc v noci,
jak při vleklé nemoci
po těle se rozlezou
vzhůru nohama,
jak protinožci

Někdy slyšíš šepot zdí,
že i ticho má své uši,
a tvá slova – i ta, co mlčí –
rozeznějí temnotu i světlo v duši
V prázdném pokoji
spolu se točí
na kolotoči
ve vlastním souboji
reality a snů
Hledáš naději,
co přehluší tmu i záři neonů –
co hojí niterné zranění.

A pak…
po ránu....
otočíš list v kalendáři
a skočíš jen tak do krámu
pro čerstvou snídani…
A máš jediné přání:
Dotknout se lásky…
dlaní.

Je to ráno s vůní croissantu,
mlha spí za oknem
venku vůně z asfaltu
a sladká chuť na rtu
I když víš,
že svět je zas trochu klam…
jsi tu rád…
necejtíš se tak sám
A....

možná potkáš úsměv,

A pak…
po ránu....
otočíš list v kalendáři
a skočíš jen tak do krámu
pro čerstvou snídani…
a máš jediné přání:
Dotknout se lásky…
dlaní.

Jen tak mezi mlékem a máslem
rozproudi v těle krev
vic jak kofein vespod šálku
a tichý zpěv
chansonu v rádiu
naladí dobrou náladu
a svět bude na chvíli zas krásnej