Zmatení

Koruna nade mnou v noční tmě svítí

Vodopád života strmě se řítí

Kam ještě dojdeme nikdo z nás neví

Některé chvíle se těžkými jeví

Trochu té radosti si člověk váží

Někdy je smutno, i když se snaží

A přestože slyšíme srdce tak tlouci

Prostor i čas, toť příběh matoucí