Báseň O mně

Začala jsem malovat, protože to bylo pořád řečí

tohle nesmíš, tohle musíš, hele ona zase brečí!


Tichá, svá, z českého těsta

k dospělosti dlouhá cesta

V barvách žila svůj sen

ale doopravdy? Ve fantazii jen ..



Čmárala perem i tužkou

svou malou ručkou

oči, nos, pusu

psa, boty i husu



Čas mizel jak pití s pěnou

holka prošla velkou změnou

Manžel, dům, děti a zlatá klec

Ale žel, žena není jenom věc



Zůstalo to nejvěrnější - děti, auto, stojan, barvy

sic nemotorně, ale musela se zrodit z larvy

Cesta byla dlouhá , těžká bože, stále prosím

nauč jí opravdu milovat..


Drahá lásko,

děkuji

věz, že já Tě miluji

ale víš, že nesmím nic slibovat?


Hledej sama

Už to umíš

Najdeš jí v tom tichu uvnitř

víš, že tam kdysi byla,

zmizela a zas se objevila

Život je jak sen a já jsem snář

noc je den a já jsem lhář!



Obrazy vyprávějí cosi,

malují to, kdo - jsi

ale jen tady a teď , mluví víc než slova,

a kdo poslouchá, ten pochopí to dítě - znova