První den bez

První den bez

Rozlétli se z hnízda,

jako malá ptáčata,

doma náhlé ticho

teď jsou slyšet vnoučata.

Do hnízda se vrací,

když je srdce bolavé,

máma rány pofouká

pro cestičky toulavé.

Jedno ptáče z hnízda ven,

jedno zatím u mámy,

její srdce raněné 

zalilo se do dláhy.

Kdo jej znova oživí,

kdo jej znova ohřeje,

kdo jej vezme do dlaní,

kdo dá nové naděje.

Možná chlapec bez zbroje,

bez koně, a bez hradu,

hlavně ať má srdíčko

a velikou zahradu.

Čeká na něj Popelka

se srdíčkem na hrudi,

chtěla by mít život

krásný, princ ji zatím nebudí.