Adost

Ticho je nataženo přes louku,

na kamenném klášterním oblouku

zvon odbíjí hodinu poslední.

Sám sobě naposled podlehni,

na prstech odříkej otčenáš –

v každém slově dech i popel náš.

Slacklina nad loukou se chvěje,

Poslední uzly sotva drží,

vlahá louka ticho střeží -

a tráva skřípne kost.