4Z a zbytek

Chci do toho lesa běžet
Běžet a křičet co mi plíce stačí
Udělat to po čem mé srdce lační.
A pak vyhovět svému tělu rozdrtit své myšlenky na maděru
Křičet, výskat a snít.
To je přání mé.
Objímat kmeny stromů až do noci ponuré.
A až půlnoční zvony začnou hrát bude se mi o tobě zdát.
Ve snu budu smát se, mluvit, lkát
A ty mi na to řekneš, že jsi můj blízký kamarád.
Doteky nevinné plné vášně v cizích očích.
Rozpoutají mi neklidné spaní v hodinách nočních.
Potřebuju to ze sebe vykřičet,
Tu touhu, strach a vztek, frustraci a nechuť k tobě.
To je to, co pociťuji v této uspěchané době.
Doba spěchá, čas letí a mé pocity nestíhají.
Mí rodiče nestíhají.
Má matka nedokáže mě pochopit.
Ale já ji své myšlenky nedokážu přiblížit.
Nechci si už na nic hrát nic dramatizovat ani nikomu ublížit.
Chci se zastavit. Chci si užívat.
Žít a nejen přežívat.
Chci sama sobě býti stromem.
Stát před svým vlastnoručně postaveným domem a být na sebe hrdá.
Chci žít v lese a žít tam kde se nedá
Abych na sebe byla hrdá
Chci se nebrat vážně řeči cizích lidí
A nestarat se kdo v mé hlavě slídí.
Kdo snaží se mě pochopit, pomoct mi vznést mě ze dna.
A říct mi, že naděje není jen jedna.
A není poslední a, že v temném kraji,
se brzy rozední.
Zmatek zmatené doby v zmatené hlavě se zmýlenými myšlenkami.
Proč se směji, když pláču?
A proč se lidi vzdalují, když skáču?
Když se usilovně snažím, bojuji o svůj život.
A za svými zády slyším jen jízlivý chichot.
Jízlivý chichot a hodnocení, kterémuž
žádná snaha dobrá není.
Bahno mi čvachtá pod nohama,
co by mi na to řekla moje máma.
Teď nepřipadá mi nic složité, všechno je lehké
jak letní šaty z brokátu ušité.
Z přísného, těžkého brokátu,
v barvě neexistujícího akátu.
Bahno mi čvachtá pod nohama,
proč jsem nešla po trávě jsem to ale kráva.
Náladu mám zpytující, úzkostnou,
dusící, a tak neúnosnou.
Za sebou slyším šoupat cizí kroky.
Budou mě soudit?
Co já vím, utíkám před nimi.
Nevím, jestli jsou malicherné.
Ale bojím se, že jejich slova budou bolet jako čerstvě vypálené broky.

Žiju v iluzi a nedokáži se vrátit.
Bojím se, že jejich sladká slova nebudou mě vábit.
Krvácím.
Krvácím slovy na svůj papír.
Nemůžu to v sobě držet.
Chci se nad svými slovy zamyslet a zjistit, jestli opravdu trpím.
Den, kdy jsem si sundala klapky z uší, začala jsem krvácet.
Nenaslouchat hlasům cizích duší.
A své starosti vidět odcházet.
Mé tělo chce naslouchat příběhům jiným,
ale ne skutečných, nýbrž fiktivním
Hltat slova manipulátorů z krajů těžce vzdálených.
Toť mé 4Z a zbytek.