Máma bez okov

Dnes ráno se zvedl vítr slov,

máma stála jako stín bez okov

Řekla, že ví, že se něco děje,

že moje srdce už jinak bije

Většinu času prý trávím na mobilu,

na svého manžela házím všechnu vinu

Ta chyba není jeho, ale má,

že to, co se děje, je moje vina

Řekla, že mě nepoznává,

že jsem jí cizí, že jsem jiná

Prý mi sbalí kufry, ať jdu si kam chci,

klidně i s holkama, že už je jí to lhostejné

Prý se jako máma od rodiny nechovám,

že dětem svůj čas nedávám

Prý jim svou pozornost nevěnuji,

že se o ně jako máma nestarám

Podezření v očích, že mám někoho,

láska doma, že už to není ono

Slova jak šípy, co míří přímo,

já jen mlčím, dusí mě to všechno

A přesto v tom šeru, kde slova už mlčí,  

se v hrudi zvedá hlas, co nechce spát

Z popela roste touha křičet zpět,  

že mlčení není konec, ale start