Pavučina

Pavučina na šňůře od prádla,

stíny se na omítku promítly.

Novou čerstvou ranní rosu kradla

a vzala uhašené vzpomínky.

Zapletené do kokonu citů,

i ztracené ve větru všedních dní.

Hledá v zápraží lásku ukrytu,

letní pavoučci již nejsou žádní.

Babí léto rychle mizí větrem.

Podzim neúprosně hojí rány,

pohled schován v Slunci světlém

a hříchy nocí jsou požírány.

Málokdo přežije tento rozbroj.

Trhá minulost na cáry hadrů

Nové pavučince není rovno

a já nesmrtelnost jemu kradu.