Město a osudy

Budím se klasicky nad ránem.
Mnu si oči a zírám na město.
Sleduji osoby chodící kanálem.
To jen ať nepřijde nevhodné gesto.

Vidím lidi stydět se za názor.
Slyším jejich žalozpěvy.
Vzpřímení dobou, vynucený pozor.
Ze strachu nosí okovy.

Sám jsem stál v řadě na "štěstí".
Nosil břemena druhých.
Však věř mi, nic dobrého to nevěstí.
Snadné je vozit se po chudých.

Stát v dešti, vyhlížet kapku naděje.
Však nechceš se namočit.
Stojíš, čekáš, ale nic se neděje.
Pro změnu musíš každý kámen otočit.

Bez základů nepostavíš budovu.
Bez špetky snahy nic nepřijde.
Bez pokusů nepřerosteš osnovu.
Bez cíle nikdy nic nevzejde.

S večerem zhasne poslední lampa.
Opět zírám na své město.
Klid s nocí v hlavě ženy či chlapa.
Pak neklidné ráno, lepkavé jako těsto.