Na řadě

Ukryti v bahně zákopů, za zvuků střelby z děl,
než nás četař svolá na menáž pohřbíme dnešní várku těl.
Vyděšeni jak ptáčata, co z hnízda vypadla,
řekli nám „Vlast vás potřebuje, povolává vás armáda!“

Dnešek začal útokem a zdaleka neskončil,
údajně pěkná podívaná: “Krvavá jatka, druhý díl“.
Nažehlenou uniformu pak ve vší parádě,
navléknem si, než Smrtka řekne: „Spěchám, kdo je teď na řade?“

Není tu pravda moc holek, co by šly k oltáři
uprostřed minových polí se lásce zrovna moc nedaří.
Na vlastní kůži žijeme hrůzy téhle války,
kulky nám cvakají o sebe. Z čeho? Strachy, brácho, strachy.

Posílají čím dál mladší - plácnutí do vody,
ti tak ještě slyší na řeči, ty o ochraně svobody.
Tohle je vystřízlivění, vítejte v armádě,
než Smrtka řekne „Další prosím, spěchám, kdo je teď na řade?“

Když přivezou šlapky tak se tváříme dospěle,
stojíce v dlouhém zástupu, jen pár minut a po všem je.
Jak náplast na osamělost to potom poslouží,
za nekonečných nočních hlídek, když nejde oko zamhouřit.

Uprostřed palebné výhně vzniká absurdistán,
lhali nám, žádné peklo není, to člověk si ho dělá sám.
Většinou dole v podhradí, málokdy na hradě,
říká Smrtka své „Další prosím, spěchám, kdo je teď na řade?“