Dvě kapky deště
na okenním parapetu
spočívají ještě
po předlouhém letu,
než na cestu se dají.
Což to jen netuší
dvě malé kapky,
že Slunce je vysuší
a poletí zpátky,
kde to již znají?
Tak trvá stále
jejich putování.
Dvě kapky malé
na mojí dlani
v jednu se spojí.
Tam dolů někam
nechám ji padat.
Nač stále čekám?
Nemusíš hádat –
že najdu tu kapku moji.