Na zítra příprav mi sebe sama ve fusaku.
Černém velkém pytli.
Protože náhoda je debil, vole.
Nemám se prý vůbec čeho bát.
Nemusím si rvát vlasy a ani hystericky řvát.
Nesmím se ani týden nesmát a jenom sem tam plakat.
Jako by bylo zakázané, cítit emoce a říct prosím Vás pojďte na mě pomalu.
Chci vědět, kdo mi tam bude sahat.
Chci poznat toho, co mě vypne.
Abych věděla, kdyby to bylo naposledy.
Nemám o tom ani mluvit.
O tý samotě v koutě.
Oni Tě hledaj, ale přesto nenajdou Tě.
Ani Ty sama sebe těžko hledáš.
Říkáš si Kotě neboj se těch klubíček a jedno si vyber a propukni v pláč.
Obejmeš se sama.
Ale ani ty tu nejsi.
A kulatou náhražku
štěstí jsme si zakázaly, pamatuješ?
Takže kam směřuješ.
Musí to být.
Musí to být.
Vždyť víš.
....jak se říká, já musím jenom ..
Nerouhat se.
A modlit se.
Odevzdat se.
I když to nesnáším.
Nejvíc na světě.