Květ

Hledání cesty mezi městy ji svádí
zpět do hlubin duše, jež nerozezná,
který pokoj smí její květ rozvonět.

V cizím pokoji však opět tiše sedí,
do tváře mu hledí,
osvětlení hledá,
doufá marně,
že už nebude
takhle na dně.

Pozoruje dění –
není to však žádné snění,
které jí brání všemu rozumět.

Uložená bolest v ní tiše dřímá,
nesmí ji skrývat,
nebo začne se dusit,
sama sobě se hnusit,
s touhou vše opustit.