bych nepsal…
tak jenom zasychám
a křičím své touhy
do ticha
tak slovem být
na prázdném papíru
šepotem v hlubinách vesmíru
ozvěnou nesoucí nazpátek
víru, jež rodí se z pohádek
a Malý Princ
otáčí prázdný list
podá mi pero
s úsměvem, kterým chce říct
„Tak Čendo piš - ať mám co číst.“
jen občas
mám slzy na tváři
líbají mou tvář jež nezáří
ztuhlá, jak maska
je jako led
pak roztáhnu křídla, pro svůj let
tak snadné je skočit a…
neletět