Na hladině chladných rán
třepetá se odraz listí
labutě slyšte, jsem sám
kvákání, nic nepoví
Silueta prostupuje
dere se závojem mlhy
lidský osud a je přítmí
jak víla rybářskou sítí
Dva kruhy ve vodě splývají
kapky padají do mysli
vrývají se kontury mlhy
a mizí náhle v záblesku
V cestě ukryto mnoho stop
lidské osudy kroužily
prší, po kapsách ani flok
sedím a jsem zbloudilý