Milenka

Je první, na co myslíš, když se probudíš...

Už to nejsem já, je to tvůj první hřích.

Potřebuješ ji. Vidím ti to na očích. 

A já nevím, jestli dovolit ti odejít.

Když tu není, najednou jsi bez dechu.

Když ji držíš, stejně nejsi šťastný.

Vidím tě, však jako bys byl z doslechu...

Sníš svůj sen, ale je vážně až tak krásný?

Tvoje oči za mlhou se skrývají

a já už nevím jak tě přimět k úsměvu...

Říkáš, že mě miluješ, tak proč jsi s ní?

Pročs vyměnil hřebík z rakve za něhu?

Ležíš, lapáš po dechu - prý umíráš,

nevím jak ti pomoci, jsi na to sám.

Cokoli ti řeknu stejne nevnímáš, 

říkáš "jsem tak rád, že tebe mám..."

Pak uplyne pár dní, ty zase ožíváš. 

Rád, že ses jí zbavil, už prý stačí.

A já jsem šťastná za tebe - však přemýtám,

kdy vezmeš do svých rukou láhev další.