Via Fortuna

Smůla se mi do trička vpila.
Můj život ostrý jako motorová pila.
Možná karma, zřejmě mě políbila.
Fortuna si mě moc neoblíbila.

Neštěstí lepí se mi na paty.
Chaotické uvažování, zkraty.
Neustále dokola další ztráty.
Světlo štěstí má štípnuté dráty.

Před násilím v mládí utíkal do noci.
Přes fialovou kůži nedočkal se pomoci.
Strach a vztek jak na plotně se obrací.
Zbitý, zničený, zděšený lesem se potácí.

Nadějí mu byly doteky lásky.
Ženy kreslící po zádech obrázky.
Dočasné štěstí, jen slabé provázky.
Zaslepen láskou, namotaný do pásky.

Unikal chlastem, vypnul svou hlavu.
Netušil do jakého se dostane stavu.
Napumpovaný jedem, nečekal otravu.
Pro stres, úzkosti tak chystal potravu.

Chci servat nášivky z minulosti.
Konečně zahodit zbytky zlosti.
Vyměnit ty zahořklé, trpké kosti.
Místo večerního pláče tančit v dešti.

Namaluji obraz lepšího jitra.
Olejovou barvou mého nitra.
Snad stihne vyschnout zítra.
Na plátně poslední bitva.
Koho zasáhne osudu břitva?