Na dně řek lovím,
sám svoje stopy,
po kterých se vydávám.
Za městskou branou,
dám na shledanou,
nejčernějším obavám.
Mánická fáze,
přijde mě draze,
jak láhev nedopitá.
Pod klenbou duhy,
hvězdy a pruhy,
sám sobě nespočítám.
R: Urvaný z řetězu a sám,
po křivce indexu vystoupám.
Urvaný z řetězu a sám,
takhle se znám, takhle se znám.
Já měl bych radši,
běh indiánský,
pěstovat v zájmu vlastním.
Jenže jak víme,
z předchozích chvilek,
to dlouho nevydržím.
R: Urvaný z řetězu a sám…
Tak nechte prosím,
mě si to prožít,
než znova zpátky se dám.
Vstříc proti proudu,
na rodnou hroudu,
tam, kde pramen vyvěrá.
R: Urvaný z řetězu a sám…
ivuš, nedělej si z postiženého srandu :o)
11.10.2025 10:37:38 | JiSo
náhodou, já měla pozaseděsivénoci strašnou chuť to zabalit, ale místo toho jsem hltala vstříc proudu Tvé "urvaný ze řetězu a sám" a věděla jsem, že to bude prima den, za což Ti moc děkuji! *** drž se! ***
11.10.2025 11:08:23 | Iva Husárková