Jsem
Snůškou syndromů
Minovým polem
(i sama pro sebe)
Suverénním státem
Bez hranic
A bez hlavního města
Jsem šifrou
Psanou mimozemskou řečí
Kynutou buchtou
Upečenou z lístkového těsta
Zmuchlej mě a vyhoď z balkónu
Rozdupej, roztrhej,
Foukni mě do nebe
Příliš často se směju
A stejně tolik brečím
Nenajdu si místo
V žádném šanonu
Nepatřím nikam,
Ani k sobě domů.
tohle tvé dílo se mi líbí moc, je oslovující
a přivedlo mne na myšlenku,
že kdo ještě nepatří nikam, vlastně by moh patřit kamkoli
jen si - vybrat*
14.10.2025 20:01:37 | cappuccinogirl