Nález

Našel jsem na zemi květinu

po ránu schoulenou na chodníku.

Byla snad obětí zločinu,

či v nestřeženém okamžiku

někdo ji tu ztratil?

Na mé dlani ležela

a žlutou zářila jak Slunce.

Nebylo jisté docela,

že mít tu možnost v ruce,

o kousek čas bych vrátil.

To slunce jsem pak daroval

jedné milé slečně,

pro sebe je neschoval,

přijala to vděčně.

Ať jí stále svítí.

Tak to tady chodí,

někdo pláče, jiný se raduje,

denně se děti rodí,

umírá se a pracuje

v koloběhu bytí.