Ticho matek

Už zlehka padá listí,
barevné, co ozdobí předměstí.
Brzy po něm zbyde jen prach,
podzim zmizí —
a sníh začne tiše dopadat.

Přijdou Vánoce,
dětem vykouzlí úsměv,
cukroví provoní domovy.
Ale co matky,
které v nouzi nemají co dát?
Budou i ony se radovat?

Nemám ráda tyto svátky.
Chtěla bych léto zpátky.
V létě se vše zdá lehčí —
jen deku na trávník rozložit,
do zpěvu ptáků se ponořit,
zhluboka se nadechnout,
na chvíli vydechnout
a užívat si letní čas.

Celý ten čas —
bez myšlenek na to,
co přinese Nový rok.
Předsevzetí, která se nenaplní,
ve shonu, jenž naše hodinky drtí.