Vrásky věčnosti

Až na tebe kolem očí,
první vrásky zaútočí,
svedeš to i ty na popraskané zrcadlo.

Že to není tak zlá zpráva,
„hlavně, že jsem živa, zdráva“,
dojde ti a řekneš si: „tak nehrej divadlo“

„Vždyť ten čas tak rychle letí,
mně i těm co mají děti,“
vzdychneš si, když přitom sebe sama přistihneš.

Jaká gravitační síla,
tě zpět do rodného hnízda,
při každém pokusu o odchod zpět přitáhne?

Ve svém víru se tak motáš,
nečekáš už na Godota,
na dveře ceduli „Zákaz návštěv“ vyvěsíš.

Uzavřená ve svém světě,
užíváš si zimou, létem,
děj věcí příštích nedáš si z koule vyvěštit.

MS: Mužů bylo, co ti prošlo, ložnicí i životem,
všelijací vychytralci, i ti s tváří poctivou.
Defilé to charakterů, ale teď už čert je vem,
všechny jsi je odepsala, než stihli jít za jinou.

O lásce, o té největší,
říká se, že všechno předčí,
třeba to tak může být a třeba taky ne.

Kdo jak došel až do cíle,
se štítem, nebo na štítě?
To se až budem´ sedět na věčnostech dozvíme.