Snídaně šampionů

Postoprvé a znova na začátku,
od domu klíč necháš na zápraží.
Zarostlá je cesta k zadním vrátkům,
to cos tu nechal, už nic neváží.

Stejný jak dřív, než sám ses v pase zlomil,
nejde už být, dávno je jiný stav.
Dech dochází spíše, než-li loni,
vyhlášen byl status tvých stanných práv.

R: K snídani šampionů dva leklí utopenci,
stavíš se do pozoru, uprostřed v té tvé kleci.
Snídaně šampionů s nádechem dekadence,
romance za korunu ex šedé eminence.

Teď, když už víš, že Auckland neuvidíš,
kde brát k budoucím zítřkům sílu máš?
Sny z papundeklu si s ránem vysníš,
najít víru ve víru nedoufáš.

Zaklepe-li pak někdo u tvých dveří,
nehlásíš se ke kmenům bojovným.
Kdo to mohl být, hádáš skryt z peřin,
zda zubatá, či s nájmem domovník.

R: K snídani šampionů dva leklí utopenci...

MR (TJ):
Prázdné kapsy, prázdná hlava,
a vůbec žádná rovnováha.
Prázdná rána, prázdná slova,
jenom si namel! Zas a znova!
Prázdná duše, srdce prázdné,
že žít by jsi chtěl? A jak? Blázne!

R: K snídani šampionů dva leklí utopenci...