Betonový dech

Pod mostem světla zhasínaj,

kde rez pije krev z oceli,

tam z noci stíny se vyplivaj,

že prý jsme nic a přec celý.

Na stěnách sprej, jak manifest.

Vzkaz, co se špínou rozezní.

Anděl z paneláku pokles’;

V uších bzučí   "beznadějní".

V kapsách jen drobný za sny dnů,

co pozůstaly v dírách bot.

Píšu pravdu po betonu,

že láska tu má "krátkej kód".

Pod dekou smogu ticho spí,

v popelu doutná cizí hlas,

kde svoboda páchne po rzi

a zítra   to je včera zas.