Z výloh se leskne cizí čas,
špína se směje pod nohama,
každej má v očích trochu špás
a v srdci ticho, zas reklama.
Strop kapá světlem na tvůj klín,
mý slova kloužou, jak po skle,
život je trubka, žádnej splín,
přepálíš dech, skončíš v truhle.
Duch leze z plic, jak starý dým,
ulice zívá po večerech,
já svoje sny tu po kouscích
vyměním za noc na bedrech.
Po zdi kroutím starej nápis,
„zapni city a žij v proudu“,
i bůh ztratil víru, je narcis,
ráno páchne po soumraku.
Vím, že báseň je celek, ale já bych naprosto vystačila s prvními dvěma slokami, ty jsou skvělý:-)*
05.11.2025 07:55:36 | cappuccinogirl
Zapni city a žij!
Ten proud by tak nějak asi být nemusel.
Víc si rozmysli
co a kam, Tvá cesta
směřuje. Fajn je mít cíl.
A pak už čas..klopýtá snáz.
;)
Ať se Ti daří.
03.11.2025 08:46:24 | jenommarie
proud je zde smysl jednoty za hranicí hmotného světa, nikoliv ovčího proudu :)
04.11.2025 15:39:53 | xMichael
Já si teď ani už nejsem jistá, co jsem v té básni četla. Děkuji Ti za vysvětlenou.:))
04.11.2025 16:01:28 | jenommarie
„zapni city a žij v proudu“, = +, to s těmi bedry je tam ale prosím tě proč? a některé rýmy by stálo za to vyspravit...
02.11.2025 23:09:47 | JiSo
U posledních básní jsem si vědom, že v této složce jsou slabiny, nicméně se zaměřenou formou na underground a s primitivním pohledem na život, mi to přijde dostatečné :)
Ty jsi nikdy neměl hlavu na bedrech?
03.11.2025 06:35:55 | xMichael