Shon

Z mračen se rodí tichý svit,

v kapkách zrcadlí se tvar dálky,

jak dech, co rozechvívá války

a přece stále žije  klid.

Na křídlech větru hoří hlas,

jenž šeptá jména do mas.

Pod kůží světa dřímá saň

a čas se sklání kolem nás.

Kde moře zpívá do hor tmou,

kde hvězdy čiší nad obzorem,

tam duše stoupá s novým vzorem

a hledá ticho za vlnou.

Až svět se zlomí v nový tón

a prach se změní v rytmus země,

v tom hluku  klidu  tiše ve mně

zaznívá návrat, věčný shon.