Důvěra

Rád chodím ven v bouři.
Déšť smývá moje slzy.
To jak se od kanálů páří.
Myšlenek, že strhnou dva vozy.

Světlo odhaluje jizvy.
Tma je dokonale skrývá.
Všechny mé prohrané bitvy.
Co jiného mi už zbývá.

Sleduju jak vítr hladí stromy.
Vyvolává to podivný klid.
Poslouchám jak bijí hromy.
Připomínka jak hlučný je lid.

Tak pustím lodičku po řece.
Naložím ji problémy doplna.
Pluje, pluje, nakonec přece...
Jde ke dnu, mé duše ozvěna.

Není Archou-
Nepojme každý druh.
Chudák papír na důvěru doplatil.
Na moment znal každý vzruch.
Ano, zkázou jsem mu oplatil.