Vzkaz

Čekám, že mě přijmeš takovou, jaká jsem.
Ty však zavíráš oči, když má ústa vysloví ten špatný sen.

Zvýšíš hlas.
Rad máš mnoho.
Řeknu „díky“ –
a se smutkem se uzavírám,
v doufání, že náš vztah nebude
jen o vzájemném pohrdání.

Bojíš se, že ve mně vidíš sebe.
Že to, proč teď klečím,
nepřišlo jen tak z nebe.

Přijímám.
A už ani nedoufám,
že někdy uslyšíš,
co opravdu na srdci mám.