Za mnou

 

...padá sníh…

...tiše…

...níž a níž…

 

Ulice se krčí pod pláštěm.

Lampy žmoulají světlo do dlažby.

Její kroky…krok…kroky...

Její kroky mizí v mlze.

 

Stíny se natahují

jako špinavé šály.

Město dýchá zadrženě.

A dech? Pryč je její dech…

Ten mizí mezi ulicemi.

 

Větry si šepotají

...potají...

I skrze prasklá okna.

Pod střechami sníh zpívá.

Tichá hymna zimy,

co nikdo neslyší,

ale každý cítí...

 

...A mlha?

Mlha dál objímá lampy,

ulice, střechy, kroky.

Točí město naruby.

Dělá z obyčejného cesty cest

i přerývaný snový labyrint.

 

Sám, zmrzlý a bosý v chladu,

stále hledám cestu domů.

Mlha našeptává;

Neboj se… ztratit se můžeš,

a přesto ke mně vždy dojdeš...

 

Za mnou

Za mlhou