Pamätám si tvoj hlas,
ako zvončeky znieš mi v ušiach.
Chcem ti pomôcť, múzu ti posielam,
láskaj ju, miluj, objímaj.
~
Nie je samozrejmosťou, ani ty pre ňu,
poď, napíšeme spolu báseň,
o láske a priateľstve z rozumu,
o bolesti a ťažkých rozhodnutiach.
~
O vzdialenosti duší, snoch a realite
pokrútenej podľa tvojich želaní.
Zvončeky už nepočujem, zmĺkli,
objatia stratili sa v nočných uliciach.
Vzpomínám na tvůj hlas,
jak zvonky tichý v čas.
Posílám ti svou múzu,
co něžně hladí duši tu..
Nejsme samozřejmostí, to vím,
ale píšeme spolu sen i tím,
co láska, rozum v srdci sní,
bolest z rozhodnutí utiší..
O duších vzdálených, o snech,
co tančí v nocích, tiší dech,
svět pokřivený touhou žije,
přesto v očích něha tiše je.
Zvony mlčí, noc nás schová,
objímáme se ve snu znova.
I když stopy ztrácí se v tmě,
srdce najde cestu zpět k tobě
v mém sně :)
23.11.2025 23:26:41 | xMichael