Do tmy okna otevírám

Do tmy okna otvírám
a z oblohy srší
studené jiskry vloček
jež se skládají
na černý asfalt
jak prstoklad klavíristy
když udeří do bílých kláves

Těsně u hlav stromů
klečí bledá mlha, jak svůdná holka
jež na rohu kouří cigaretu s opiáty
však silnice jsou kluzké
jako její nahé tělo
těsně po koupeli

Jsem znavený, jako Tři králové
jdoucí pouští
k chudému Jezulátku
jež nemá hadry, zázemí, ani hračky
přesto nezajímá sociálku
a neskončí v děcáku