Kupóny

Vyslyš, milá,
já jsem muž činu, víš?
Činu dokonalého,
čistého –
toho, co rozzáří dětem tváře
a zvlhne oči dívkám
Mého, mého činu,
za nějž zodpovědnost leží
mezi mými stehny

Jsem také mužem
silných gest
Natrhat ti do vázy
všechnu ranní rosu
předtím, než se probudíš
Vymlátit zuby všem hvězdám,
co na tebe posměšně vrhají
své křivé paprsky
když se vracíme
nad raném domů
Nebo se s tebou rozdělit
o poslední snítku
s vůněmi jara,
kterou jsem schoval
pod nočním stolkem

Ze všeho nejvíc miluju
svoji svobodu –
to je ten prostor
kde jsem tím
opravdovým já

A taky,
taky se ničeho nebojím
Procestoval jsem země,
kam by si nikdy
ani tvůj otec netroufl
Ochutnal jsem durian,
i hadí jed
Přivoněl ke každému květu,
který se přede mnou
snesl do trávy
Plaval jsem se žraloky
ve všech světových oceánech;
slézal zasněžené hory
i se plazil uvnitř
mlčících jeskyní

Snad jen jedna věc
mě možná
trochu děsí –
ten tvůj pohled
který jsi mi
tehdy věnovala
Pohled, který mě
svlékl do naha,
a naporcoval
a rozpočítal
a rozprodal
a zmenšil
až jsem byl
malý

A tak jsem stál
jen tiše stál
před tebou,
tak nejmenší
tak drobný
a tak moc
nahý

– Tu noc mrzlo
a já,
abych se zahřál,
přikládal na žhnoucí sirku
kupóny své svobody
natrhané z kapes