Odvážná

Vahadla očí zapadla zžíravou tmou,

podčeší víry je sněhobílý sen,

vrány a havrani rozezní varhany nocizpytu,

šelestem krajem jde lemem zvěst,

tesáky vlčí tepnu samoty tnou,

v prázdnotě tonula zavilá dnem,

před brány rány složila do korzetu citu,

oněměla odšumělá z odkrojku hvězd.

Netknutá, kutá do odvahy štítu,

beze zbraně odevzdané srdci 

opatrovat, chvět hlad milování,

pro skrojek zítřka neustanout žít,

osudná  sudba pro váhy svitu,

na hraně vtančit plamen svíci,

překlenout strach sivých postrádání

s nádechem snová znova uvěřit.