Křeček

Lidé jsou zvláštní druh
Tak třeba tuhle moje spolubydlící
začaly obtěžovat myši
Myši, které tomu místu říkaly domov
dávno před námi –
krmily se na jejich jídle
a to jim samozřejmě dávalo právo
zlikvidovat konkurenci.
To je fér

Koupili jsme pastičky,
rozmístili je,
nastražili návnady
a čekali
Zrovna jsem přišel na oběd,
když mi spolubydlící řekne:
„Tam v té pastičce je myš, ještě ale žije.“

Nebohé stvoření
měla přiskřípnutou spodní část těla
a aniž by vydala hlásku
panicky se pokoušela nadechnout –
Vzal jsem ji ven
a umlátil kamenem

Když jsem se večer vrátil,
uprostřed obýváku stála klec
Ta holka si pořídila křečka
(To je myš, za kterou se platí)
A aby se měl dobře,
postavila mu v obrovské kleci
malý myší ráj
s prolézačkami, kolotočem,
kokosy rozpůlenými napůl
a hromadou jídla
(Miluje slunečnice)

A hned vedle téhle myší utopie
pořád stála
nastražená pastička

„No není roztomilý?“ řekla mi
„Podívej na ten čumáček“

A já – já se dlouho necítil tak uražen
jako v onu chvíli:
vždyť jsem před pár hodinami
kvůli tobě umlátil myš,
jen proto, aby sis mohla koupit jinou
a dát jí lidské jméno?

A co by si o tom všem
asi pomyslel ten křeček,
kdyby dovedl rozlišovat
mezi dobrem a zlem?

Stanul by snad v čele odboje?
Házel by semínka slunečnic
do prázdných pastiček,
ve snaze je sklapnout?
Držel by hladovku?
Varoval by ostatní myši
svým pištěním?
Utekl by snad ze své klece,
aby odpaloval mosty a tratě?
Sepsal by manifest a
zpíval písně o svobodě?

Anebo by si jen užíval
výdobytků civilizace,
běhal na svém kolečku,
cpal si tváře jídlem,
choulil se ve své vatě
a bez nejmenších výčitek
zavíral oči před tím,
co se děje venku, za mřížemi –
Aby nám potom poslušně
s roztomilým výrazem
panáčkoval v dlaních?