Hluk

(Ššš… slyšíš to?)
Ne?
To je ten problém.
 
Zkouším spát, ale město dýchá,
v rytmu sirén, co mi trhaj víčka.
Okno zavřený, ale stejně slyším
jak se svět hádá, jak se lidi míjí.
Motory, výtahy, sousedův pes,
všechno se míchá do mojí hlavy dnes.
Relax je mýtus, klid je sen,
a já se budím zas a zas — bez změn.
 
 Ticho je luxus, co mi svět nechce dovolit.
Hluk mě budí, hluk co si mě chce podvolit.
 
Ticho neexistuje,
jen šum, co mi leze pod kůži.
Ticho neexistuje,
jen hluk, co mi rozdrtí duši.
Chci jen chvíli klidu,
ale svět má jiný plán.
Ticho neexistuje —
a já už nevím, kudy kam.
  
V parku slyším vrtačku,
v lese letadla nad hlavou.
Na pláži řvou děti,
v kavárně hraje rádio.
Když vypnu telefon,
stejně mi hučí v hlavě.
Tenhle svět je moc hlasitý,
a já se v něm ztrácím právě.
  
Znečištěný vzduch, znečištěný zvuk,
každej den je jako další útok.
Chci jen ticho, chci jen klid,
ale hluk je všude — jak virus, co nejde smýt.
 
(Ššš… slyšíš to?)
To je moje hlava.
A v ní — jen hluk.
 
 
Mivo 12. 8. 2025

Odkaz na zhudebnění textu za použití moderních technologií a AI: