Hodina vlka

Budím se sama
Na celém světě nikdo jiný vzhůru není
Peřina tíží mě objemem prachového bdění

Nelidské zvuky v krku se vzpříčí
Výčitku do tmy neslyšně křičím

Kdo ke mně vykročí v propasti mezi sny
Kdo mi dá napít teplého mléka s medem

Ten pocit nicoty - jakkoli nemístný -

Ochromí celé mé tělo svým jedem

Hodina vlka
Noc co noc
Šlapala po mně
A smála se mi

Za prázdnotu
A za bezmoc

Než jsem si na dno duše posvítila
Než jsem své kostlivce ze skříně vypustila
A naučila je tančit blues a swing

V proluce mezi sny vynořím se znovu

Zašmátrám v kupě lůžkovin
A žaluju se studenému kovu
Mřížoví čela postele,

Že všechno stejné je
Ačkoli
Není

Něco je jiné

Ze rtů mi tvoje jméno splyne